Jiří Šesták

Divoká honba

Příběh ze Šumavy z časů, kdy se budoval ráj a Bůh si zakryl tvář

Čtenář, který se při četbě novely Cesta jinam (KANT, 2021) vypravil do šumavské krajiny osmdesátých let kolem Svatého Tomáše a zříceniny Vítkova hrádku, navštíví v novele Divoká honba opět tento kout Šumavy, jen o třicet let dříve a za daleko dramatičtějších událostí. 

Je rok 1951, doba po vyhnání většiny původního, německy hovořícího obyvatelstva, kdy z pohraničí mizely desítky opuštěných obcí a městeček se svými kostely, školami, obchody a hospodami. V atmosféře ničení této staleté paměti šumavské krajiny se „budovaly“ světlé (komunistické) zítřky, včetně smrtící železné opony. Dramatický příběh novely otevírá temnou historii šumavských hor skrze neočekávané zážitky letní brigády začínajících vysokoškoláků přímo na státní hranici při tzv. vagónování pohraničí. Co se dalo rozebrat a znovu použít z bývalých německých a rakouských obcí, se posílalo jako stavební materiál do vnitrozemí. Co se poslat nedalo, vyhodilo se do povětří a zaniklo. Střet nadějí a ideálů mladých lidí s brutální realitou rodícího se komunismu v Československu nám nejen připomíná tíživé a tragické momenty našich nedávných dějin, ale umožňuje nám v různých kontextech pochopit přítomnost.

V roce 2023 kniha získala na festivalu Šumava Litera Cenu Johanna Steinbrenera v kategorii Beletrie a poezie. Děkuji pořadatelům za nominaci a všem, kdo pro knihu ve finále hlasovali.

Příběh knihy Cesta jinam je poskládaný ze střípků mých vzpomínek, zaslechnutých okamžiků, spojených pryskyřicí mé fantazie a představivosti. Pokud se některé události nestaly, pak věřte, že se stát klidně mohly. Některé postavy tohoto příběhu se v mém životě i vyskytovaly, a kdyby se spolu setkaly, možná by tento příběh i stvořily.

Zkrátka, vše se mohlo stát. Pokud se to nestalo…

Pro mne se Šumava stala něčím konkrétním v šesti letech, když otec postavil rekreační chaloupku na břehu lipenského jezera. Tehdy to byl svět téměř neobydlený, s mizejícími pozůstatky původního osídlení. I když rekreantů pozvolna přibývalo, části Šumavy byly liduprosté. Člověk se mohl vydávat na výpravy do nádherných lesů, ale také narážel na přítomnost neprostupné železné opony. Čas od času bylo slyšet od hranic střelbu, jako kluk jsem zaslechl různé příběhy, některé sám zažil. Má skautská a po zákazu skautingu tábornická léta jsem prožil rovněž v nádherných lesích Šumavy a Novohradských hor.
To vše propojené mne poznamenalo na celý život.

Divadlo – kultura – podmínky

Tato kniha by se také mohla jmenovat Jihočeské divadlo – můj osud. Působil jsem v něm čtyřicet let a za tu dobu jsem vystřídal nejen na jevišti řadu rolí: herec, režisér, dramaturg, umělecký šéf, ředitel… Ze všech těchto úhlů popisuji organismus divadla a životní prostředí divadelní scény. Snad i proto se tato publikace se stala úspěšnou učebnicí kulturního managementu.

Pár slov o mně

Narodil jsem se v roce 1956 v Českých Budějovicích, kam jsem se také po studiu na Divadelní fakultě AMU vrátil. Ve zdejším Jihočeském divadle jsem působil bezmála čtyřicet let jako herec, umělecký šéf činohry a v letech 2004–2014 i jako ředitel divadla. Od roku 1999 jsem učil externě na pedagogické a teologické fakultě Jihočeské univerzity, od roku 2015 dodnes působím na Divadelní fakultě AMU. V roce 2002 jsem založil se studenty Jihočeské univerzity Studentské universitní divadlo – SUD.  V roce 2010 jsem vstoupil do komunální politiky v Českých Budějovicích, následně v roce 2012 také do té celostátní jako senátor a v letech 2016-2018 i jako místopředseda Senátu ČR. Nyní se věnuji především literární tvorbě. Své profesionální zkušenosti z fungování divadla plasticky jsem popsal v monografii Divadlo – kultura – podmínky (KANT 2012), která se stala úspěšnou učebnicí kulturního managementu. V roce 2021 jsem vydal první novelu Cesta jinam. V roce 2022 navázal knihou Divoká honba, jejíž děj se odehrává na stejných místech o generaci dříve v 50. letech. Více o autorovi.