Příběh knihy Cesta jinam je poskládaný ze střípků mých vzpomínek, zaslechnutých okamžiků, spojených pryskyřicí mé fantazie a představivosti. Pokud se některé události nestaly, pak věřte, že se stát klidně mohly.
Některé postavy tohoto příběhu se v mém životě i vyskytovaly, a kdyby se spolu setkaly, možná by tento příběh i stvořily.
Zkrátka, vše se mohlo stát. Pokud se to nestalo…

Pro mne se Šumava stala něčím konkrétním v šesti letech, když otec postavil rekreační chaloupku na břehu lipenského jezera.
Tehdy to byl svět téměř neobydlený, s mizejícími pozůstatky původního osídlení. I když rekreantů pozvolna přibývalo, části Šumavy byly liduprosté.
Člověk se mohl vydávat na výpravy do nádherných lesů, ale také narážel na přítomnost neprostupné železné opony.
Čas od času bylo slyšet od hranic střelbu, jako kluk jsem zaslechl různé příběhy, některé sám zažil.
Má skautská a po zákazu skautingu tábornická léta jsem prožil rovněž v nádherných lesích Šumavy a Novohradských hor.
To vše propojené mne poznamenalo na celý život.

Jiří Šesták | sestka@email.cz


Radkin Honzák o knize Cesta jinam:

Herec a dramaturg Jiří Šesták napsal bezvadnou knihu nazvanou CESTA JINAM (KANT) zachycující pozdní roky reálného socialismu na Šumavě, kam se nesmělo. Hlavní hrdina, dědic chalupy v hraničním pásmu, zažívá pozoruhodné příběhy při setkávání s neméně pozoruhodnými lidmi. Kromě chalupářské tématiky, která částečně navazuje na Františka Nepila, je tam skvostně zachycena atmosféra období normalizace se směsí nadějí, ale hlavně strachu a nedůvěry ohýbající lidi do loajálních postojů s nevztyčenou hlavou. A to všechno se odehrává na Šumavě, v jejím klíně a její náruči, které autor vzdává doslova milostnou apoteózu.

https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=41152


Recenze Jany Machalické v Lidových novinách (30. 10. 2021):

Šumava ve zlých dobách

Cesta jinam je zvláštní příběh z doby, kdy ještě stála železná opona a celé jižní a západní pohraničí bylo zemí nikoho. Autor, divadelník Jiří Šesták do něj zjevně vtělil své dětské vzpomínky na Šumavu v tomto smutném času. Šumavu, v níž se bagrovaly celé vesnice, aby nemohly skrývat narušitele. Zůstávala jen krásná příroda a ticho, které ovšem rušila střelba a vojenské kolony.

Nejde ani tak o děj, který má nečekanou pointu, jako o atmosféru zmaru a smutné bezmoci nad zničenou pamětí krajiny. Vše se odehrává o letních prázdninách v pohraničním pásmu poblíž Lipna, kam přijíždí rodina převzít zděděnou chalupu, jednu z mála zachovaných. Různé, drobné peripetie jako třeba tragikomický příběh zachránění staré kapličky, setkání s domorodci, které tvoří lampasáci i starousedlíci, z nichž někteří režim nenávidí, se spojují ve vcelku přesný obraz doby. Rodina je typicky rozlomená, otec režim nenávidí, matka je ve straně, a tak i celá její přízeň. Prázdniny na čáře jsou i jakýmsi prozřením pro dospívající dceru, která je poprvé v životě konfrontovaná s honem na lidi, kteří chtějí jen odejít.